Stříbrná svatba

Někdy cítím potřebu říct díky světu, 
za všechnu tu lásku, za osvětu, 
s níž mi ukazuje kytku uschlejch květů, 
což mi připomene, že jsem ještě živ. 

V něčem je to stejný jako za totáče, 
nelze přežít jediný den bez alkáče, 
ale pocit viny ani výbuch pláče, 
nemá na chod dějin žádný vliv. 

Koňmo jede Pierot a Kolombína, 
oba značně přibrali a kůň se vzpíná, 
nemohou se shodnout čí že je to vina, 
že není všechno krásný jako dřív. 

Na dně pravdy zbyla ještě kapka vína, 
strach má stejný účinky jak kocovina, 
kdo na svoje vlastní chyby zapomíná, 
ten má ve svý hlavě pěknej chlív. 

Poctivě se Slunce s Lunou střídá, 
ten kdo nepodvádí to je vážně třída, 
k psaní do komína chybí černá křída, 
ale on by to byl vážně asi div. 

Kdyby někdo uměl číst i mezi řádky, 
netrval na pořádcích jen pro pořádky, 
řekl sorry já to tedy beru zpátky, 
když už jsem jedovatou slinu pliv. 

Někdy cítím potřebu říct díky světu, 
vždyť od rozvité poznám holou větu, 
a vždycky ještě ňáká jiná možnost je tu, 
než vypít čtyři rumy a šest piv. 

V bazaru si koupím provaz oběšence, 
šanci poslední teď chci dát pšence, 
nepokvete-li snad přece pro nadšence, 
co na společný život s tebou kýv.

 

Hudba Jiří Toufar

Text Michal Svatý